DOBA POSTNÍ

Liturgie postní doby nás vede k vnitřní duchovní obnově a vybízí nás k větší soustředěnosti, sebe-ovládání, kajícnosti a smírnému odčiňování hříchů. Také ti, kdo v této době přijímají svátost manželství, mají být upozorněni, aby při svatbě pamatovali na vážný ráz této liturgické doby.

Povaze a tradici našeho národa odpovídá vyjadřovat hudbou nejen radost, ale i toužebné očekávání, ducha kajícnosti i zármutek. Proto biskupové a ostatní ordináři českých a moravských diecézí rozhodli dne 1. října 1969, aby používání hudebních nástrojů v době adventní a postní a při bohoslužbách za zemřelé nemuselo být u nás omezeno jen na pouhý doprovod zpěvů. Nutno ovšem hrát tak, aby to odpovídalo vážnosti liturgické doby. Od Zeleného čtvrtku po skončení večerní mše na památku Večeře Páně až do začátku velikonoční vigilie na Bílou sobotu je přípustné i nadále doprovázet pouze zpěv; je ovšem vhodnější v té době hudební doprovod nepoužívat. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno římskou Kongregací pro bohoslužbu dne 29. 12. 1969 (Prot. n. 1869/69).

Při mši a při denní modlitbě církve o postních nedělích a feriích (vyjma 4. neděle postní, slavností a svátků) je květinová výzdoba oltáře zakázána (srov. Všeobecné pokyny k Římskému misálu 2008, č. 305). Od Popeleční středy až do středy Svatého týdne včetně se vynechává v liturgických textech každé „Aleluja“. Na každý den postní doby je v Českém misálu uvedena modlitba nad lidem, která je na Popeleční středu a o nedělích závazná, ve všední dny může být zařazena dle vhodnosti.