Patron: sedláků, krejčích, pastevců, vinařů, koželuhů, vazačů knih, řezníků, horníků, pekařů, obuvníků, obchodníků s olejem, sýrem a solí; Maastrichtu, Frankfurtu i Plzně; vzýván proti kožním a nervovým chorobám
Atributy: hlava, křest, kůže, nůž
Životopis
PRAVÝ IZRAELITA, V NĚMŽ NENÍ LSTI
Pocházel z Káně a byl druhem Filipa, který jej přivedl ke Kristu. Apoštol Jan ho uvádí jménem Natanael. Bar-Tolmai je jméno po otci, které je překládáno jako “syn Tolmajův”, zatímco Natanael znamená “Bůh dal”.
Bartoloměj s Filipem žili v očekávání Mesiášova příchodu, proto Filip po seznámení se s Ježíšem Bartoloměje vyhledal a řekl mu: “Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.” Natanael mu namítl: “Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?” Filip mu odpoví: “Pojď a přesvědč se!” Ježíš spatřil Natanaela jak k němu přichází, a řekl o něm: “Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti.” Řekl mu Natanael: “Odkud mě znáš?” Ježíš mu odpověděl: “Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem.” (Jan 1,45-48)
Bartoloměj při těch slovech poznal v Ježíši Syna Božího a krále izraelského, což také hned vyznal. Ježíš mu onu víru potvrdil s příslibem větších důkazů než byl ten, že ho viděl pod fíkovníkem.
Z Bartoloměje se stal jeden z dvanácti apoštolů, svědek a následovník Kristův. Po seslání Ducha svatého hlásal evangelium na více místech. Historik Eusébius uvádí jeho působení v Indii. Odborníci dokládají, že se tím mohla rozumět Etiopie a Arábie, často zmiňovaná v souvislosti s jeho hlásáním evangelia. Indie byla totiž označovaná jako “Arábie Šťastná.” Tam podle podání zanechal aramejský opis Matoušova evangelia.
Sv. Jan Zlatoústý dokládá, že ap. Bartoloměj na svých apoštolských cestách kázal o Kristu s velkým úspěchem a pohané se podivovali nad rychlou změnou v mravech těch, kdo uvěřili. Zdůrazňována je čistota, střídmost i další ctnosti.
Někde se uvádí, že Bartoloměj přešel z Arábie do Frygie, kde se setkal s ap. Filipem a dál navštívil Lykaonii. Nejstarší životopisy se shodují na místě jeho mučednické smrti, kterým se stala Arménie.
Legenda hovoří o zázraku uzdravení dcery arménského krále Polimea z posedlosti po Bartolomějově modlitbě. Krále, jeho dvůr i poddané pak Bartolomějova slova přesvědčila k přijetí křesťanství. Avšak zatvrzelý králův bratr Astyages dal tohoto apoštola uvěznit a mučit. Údajně v Derbentu, pozdějším Širvanu u břehu Kaspického moře.
Byla mu za živa stažena kůže z těla, proto je nůž jeho hlavním atributem. Někde se hovoří o sedření kůže a pak prý byl ukřižován. Někde bývá také uváděno jeho stětí, ale odseknutí hlavy ukřižovaným nebylo zvykem.
Jeho ostatky byly v V. století přeneseny do Dury v Mezopotámii a pak do Frýgie v Malé Asii. Koncem dalšího století byly přepraveny na ostrov Lipari u Sicílie a r. 809 do jihoitalského Benevento. Nakonec byly německým císařem Otou III. přeneseny do Říma, kde pro ně nechal v r.983 na Tiberském ostrůvku vystavět kostel zasvěcený sv. Bartolomějovi.
Vyskytla se i určitá pochybnost, zda ostatky, předané v Beneventu císaři, byly všechny pravé. Údajně pravá Bartolomějova lebka se prý objevila ve 13. stol. ve Frankfurtu nad Mohanem. Za císaře Karla IV. část z jeho ostatků získala i katedrála v Praze.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Bartolomějovo vyznání následovalo po rozhovoru, při němž on poznal, že Ježíš ho miloval již dávno před tím. Totéž poznání mohu zakusit při vnitřní modlitbě, kterou ukončím vyznáním jako Bartoloměj. Budu se však snažit i to, aby Ježíš mohl být spokojen s mým životem, který má být svědectvím pro druhé.
Bože, upevni naši víru, abychom byli upřímně oddáni Tvému Synu jako svatý Bartoloměj, a na přímluvu tohoto apoštola dej, ať se Tvá církev stane pro všechny národy znamením a nástrojem spásy. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
24. srpna, svátek