Na každé slavení svátostí je třeba se připravit. K dobrému slavení svátosti smíření velmi pomáhá každodenní zpytování svědomí, při němž si člověk před Boží tváří projde uplynulý den, poděkuje za to dobré a požádá za odpuštění ve věcech, které se nepodařily. Před samotnou zpovědí je potřeba vykonat větší zpytování svědomí, tj. projít v paměti období uplynulé od minulé svátosti a připravit si vyznání hříchů, které pak zazní ve zpovědi. K dobrému zpytování svědomí pomáhá četba Písma (např. desatera, horského kázání, katalogů hříchů v listech apoštolů), s nímž člověk může konfrontovat svůj život. Jinou užitečnou pomocí jsou tzv. zpovědní zrcadla.
Při přípravě na zpověď je dobré nezapomenout, že Bůh nás bezpodmínečně miluje, že On mnohem více než my touží, abychom žili plným životem. Bůh také naše hříchy, které nám náš život kazí, moc dobře zná a jen čeká, až Mu je ve zpovědi odevzdáme, aby je On mohl svým odpuštěním zničit.
Bez čeho se ve svátosti smíření neobejdeme?
Jsou to tři hlavní prvky:
– lítost: Je to vědomí zármutku nad našimi špatnými skutky – nad našimi hříchy. Není nám lhostejno, co jsme vykonali špatně či co jsme nevykonali, i když jsme měli a mohli. Křesťanská tradice rozlišuje dva stupně lítosti:
– „nedokonalá“: svědomí lituje hříchů kvůli ošklivosti hříchů nebo kvůli strachu před věčným zavržením;
– „dokonalá“: zármutek nad hříchy je motivován láskou k Bohu.
Většinou jsou v nás obě tyto motivace promíchány, je třeba se však snažit o tu vyšší.
– vyznání hříchů knězi: nezbytná součást svátosti. Kajícník vyzná všechny své těžké hříchy, naléhavě se doporučuje, aby vyznal i své hříchy lehké. Kristus zde působí jako lékař, a proto se nemáme stydět předložit mu všechny své rány.
– pokání (zadostiučinění): kajícník dostane od zpovědníka určitý „úkol“ (modlitba, dobrý skutek), který má přispět ke kajícníkově nápravě. Může jít o reálný pokyn (vrátit ukradenou věc), ale i symbolické pokání (modlitba), které má terapeutický účinek a kterým se symbolicky připojujeme ke Kristovu utrpení, které nám přineslo poskytnuté odpuštění.
Praxe svátosti
Jak konkrétně se uděluje svátost smíření? Jaké jsou úkony zpovědníka, jaké toho, kdo se zpovídá?
– příprava zpovědníka a kajícníka: oba se připraví modlitbou, kajícník zpytuje své svědomí a porovnává svůj život s přikázáními a Kristovým příkladem
– přijetí kajícníka: zpovědník přijme kajícníka s bratrskou láskou. Začnou znamením kříže. Zpovědník kajícníka povzbudí, kajícník může přiblížit svůj duchovní život, obtíže v něm a další skutečnosti, které mohou svátosti smíření napomoci.
– čtení Božího slova: kněz nebo kajícník může přečíst vhodný text z Bible. Tato část svátosti smíření se v praxi často vypouští, ale stejně jako u ostatních svátostí by mělo Boží slovo být součástí udílení svátosti.
– vyznání hříchů a uložení pokání: po vyznání hříchů kněz udělí vhodné rady a uloží pokání
– rozhřešení: zpovědník udělí odpuštění hříchů slovy, uvedenými výše. Kajícník může vyjádřit svou vděčnost vhodným zvoláním, slovy Písma. Zpovědník se s ním pak rozloučí.
Zpověď u nás:
pondělí, středa, sobota a neděle 30 minut přede mší sv.
